Honza Vaca dneska s kolegou v článku Cestovat vlakem s rodinou může být v Česku dražší než jízda autem
vzpomínají kampaň Českých drah "Auta stojí, vlaky jedou". Moje poslední
zkušenost z páteční cesty večerním Pendolinem z Prahy do Ostravy je od
zmiňované kampaně dost rozdílná. Vlak stojí a auta také. Ovšem dávno
doma v klidu v garáži...
Po dlouhé době jsem se nechal přesvědčit, že bych mohl cestu do Prahy a zpět absolvovat vlakem. Minulý pátek bylo dost teplo, tak jsem si říkal, že cesta vlakem bude méně namáhavá a pohodlnější. Navíc budu moci cestou napsat pár řádků z nové knížky, zvládnu promazat maily apod. Chyba lávky.
Přestože mi schůzka v Praze začínala až v 11 hodin, vstávat jsem musel ve čtyři ráno. Jediný vlak, u kterého jsem si byl jistý, že to stihnu, vyráží z ostravského hlavního nádraží v 5:27. I přes brzké vstávání byla cesta vcelku v pohodě. Až na fakt, že lesklý monitor a zářivkové osvětlení v Pendolinu si spolu až tak nerozuměli a z napsání další kapitoly nebylo nic. V pohodě, to beru jako svou chybu. Příště vezmu na cesty jiný počítač s matným displejem.
Příjemným překvapením pro mne bylo, že Pendolino už nejezdí do Holešovic, ale na Hlavní nádraží, které už zdaleka nevypadá jako noclehárna bezdomovců, jako spíš rozestavěný obchoďák.
Tím ale moje pozitivní zkušenosti v podstatě končí. To, co následovalo na zpáteční cestě, bylo prostě peklo.
Z Prahy jsme vyjížděli chvilku před půl šestou. Domů jsem přijel po desáté večer. S úžehem a rozpálený vztekem a horkem doběla...
Venku bylo ten den kolem třiceti stupňů, takže když jsem do vagónu na nádraží nastoupil, dostal jsem od klimy dost studený pohlavek. No nic, aspoň mi nebude cestou vedro, chlácholil jsem se. Omyl. V první třídě vypadl proud a klimatizace už asi po hodině cesty. Po chvilce vypadla i samotná lokomotiva. To, co vypadalo jako zastavení na trati kvůli vyhnutí se protijedoucímu vlaku, se protáhlo na víc než hodinovou zastávku uprostřed lesa. V rozpáleném vlaku, kde místy dosahovala teplota 40 stupňů, jste si připadali jako ve žhavé rakvi. Okna v Pendolinu otevřít nejsou, dveře z bezpečnostních důvodů posádka vlaku neotevřela a tak jediný vzduch, který do celého vlaku vnikal, byly nákladní dvířka v bufetovém voze. I díky tomu a faktu, že zde zřejmě fungovala klimatizace o pár minut déle, se v malém prostoru během půl hodinky nashromáždilo kolem 50 cestujících včetně tři pobíhajících a po chladném dechu lapajících psů. Kdybych tu cestu absolvoval se svým šestiměsíčním synem, asi bych se otočil, jel zpátky do Prahy a dal řediteli Český drah normálně přes pysk.
Hezké bylo od posádky vlaku, že asi po hodině a půl obešla vagóny, nabídla všem kalíšek s vlažnou vodou.
A poslední pozitivní fakt celé cesty bylo, že mi na nádraží vrátili 200 korun, za místenku. To proto, že zpoždění bylo delší než hodinu. Pokrylo mi to alespoň částku, kterou mne stálo několik vod a limonád v jídelním voze…
Shrnutí:
- Cesta autem by mě vyšla levněji
- vzdálenost Ostrava - Praha je tabulkově 384 km, spotřeba Superbu 7 l/100 km, aktuální cena za benzín cca 26,40 = 700 Kč na jeden směr - tedy 1400 za obě cesty. Zpáteční jízdenka 1. třídy přitom vychází na 1576 Kč.
- Cesta autem by mě vyšla rychleji
- Běžně trvá cesta autem z Prahy do Ostravy tři až tři a půl hodiny
- Cesta autem by byla zdraví bezpečnější
Příště, až uvidím na dálnici billboard "Auta stojí, vlaky jedou", vzpomenu si na pátek 17.7.2009 a nechám si na cestování vlakem i přes mnohé rozumné argumenty přejít chuť.
