Ostravskou divadelní scénou hýbe skandál - otevřený dopis jednoho z členů operního souboru Národního divadla Moravskoslezského a jeho opakované výzvy k odstoupení šéfa divadla Luďka Golata. Proč? Pod jeho režijním vedením se na divadelním prkně míhala (zatím) polonahá těla při souloži, létaly zuby z rozbitých úst, masturbovalo v přímém přenosu. Principál odjel po spucunku ze strany vedení města na dovolenou a vztahy uvnitř divadla prověřuje externí auditorská firma.
Pohoršené části divadla vadí zkoušky, při níž létají vzduchem nejenom zuby z úst jednoho z herců, který doplatil na režisérův pokyn "dej mu ránu, až se mu hlava rozstříkne", ale i titulace pánských a dámských přirození vhodné spíš do čtvrté cenové. Nelze se divit. Vždyť divadlo se stalo v očích části veřejnosti strážcem české neposkvrněné kultury. Pak je tu ale i druhá část, bohužel ta větší, podle které jsou divadla baráky, kam nemá smysl chodit, protože je to prostě nuda. Pak je logickém, že podobný přístup, který má podle Golata vyústit ve skutečné vyjádření negativních emocí herců, třeba právě při scénách o znásilnění, působí na onu tradiční návštěvnickou skupinu trochu příliš moderně.
Osobně bych to asi ani nenazýval modernou, jako spíš snahou režiséra přizpůsobovat se současnosti. Trend bulvarizace je v médiích vidět na každém kroku. Nakonec i tenhle článek asi čtete hlavně kvůli bulvárnímu titulku.
No a co jiného opera Il soffio delle fate současného skladatele Filippa Ziganteho, která se odehrává uprostřed války na Balkáně, kde vojáci v přímém přenosu znásilňují svou nahou kolegyni, vlastně je? Jednoduše bulvár zabalený do seriózního obalu opery a divadla. Pokud se vám lízání šlehačky z prsou herečky (mimochodem Golatova žena) nelíbí, na operu nechoďte. Věřte, že bude mnoho lidí, kteří se právě proto půjdou do divadla podívat. A možná poprvé v životě.
A o tom přece divadlo je. Chléb a hry.
