Podle výzkumů veřejného mínění je politik na žebříčku
užitečnosti povolání na nižším stupni než uklízečka. To je pro člověka, který
před šesti sedmi lety vstupoval do politiky se vznešenými ideály, docela smutné
zjištění.
Nejsem profesionální politik, pracuji ve vlastní firmě, a tak by se dalo říct, že nejsem až tak zasažený jako mí kolegové v zastupitelstvu a v radě, kteří se věnují politice tak říkajíc na plný úvazek. Díky své práci se snažím mít neustálý kontakt s lidmi kolem sebe a protože v centru města nejenomže žiji, ale také pracuji, denně se pohybuji po ulicích Moravské Ostravy a Přívozu. Vidím, jak se centrum města mění, jak se rozvíjí. Přesto je zde pár věcí, nad kterými je třeba zapracovat. Mrtvé centrum po sedmé hodině večerní či ještě smutnější víkednová procházka po Masarykově náměstí není moc dobrou vizitkou krajského města, které se chlubí největším nárůstem investic hned za hlavním městem a největším přílivem zahraničního kapitálu. Začínáme si pomalu zvykat na zahraniční manažery, kteří sedají k vedlejšímu stolu v barech na Stodolní, stále ale není kam v neděli zavést návštěvu, která přijela do Ostravy za turistikou. Možná zde je mezera, na kterou bychom se měli na radnici zaměřit. Místo zbytečných potyček s rozlícenými ekology, kteří hlasitě bojují za odumírající lípy v Komenského sadech nebo obhajobu dopravních omezení na Stodolní, bychom se občas měli projít mezi lidi a poslechnout si, co vlastně zajímá i je… Možná by si pak začali politiků vážit a třeba bychom přeskočili v žeříčcích poluparity i ty uklízečky…
PS: Tímto se omlouvám všem uklížečkám, jejich práce si vážím a považuji ji za velmi důležitou. Téměř tak, jako práci politiků…
